Příběhy Christiana

Příběhy Christiana

6. dubna 2013 v 19:35 | Ell

Příběhy Christiana II. - Nový přítel

6. dubna 2013 v 19:12 | Ell
Už dál nemůžu. Musím jít dál..
Nenechám sebe samého se takhle tady nechat a zemřít tu jako někdo, kdo to vzdal. Zvládnu to!.. Musím. Dám se dohromady. To by bylo, abych skončil někde jako opilec, který to předem vzdal. Co se takhle třeba oholit chlape?
Dát se do gala. Jak dlouho jsem něco takového měl vůbec na sobě ..? Trochu uklidit, vyvětrat by taky nezaškodilo. V prvé řadě musím vylít to zatuchnuté víno a vyhodit staré lahve. No, jak se to říká v tom nejhorším přestat, ne? Hahah.. Bylo by hezké si zase zařídit knihovnu. Vypadá to, že zajdeme do města. Snad to je dobrý nápad… místní možná už na mě zapomněli.
Ani by jste nevěřili vyjdu před barák a lije. Aha. Zrovna den v který jsem se rozhodl začít znovu :D Hezky to začíná. Asi to vezmu přes starý kino, park a na město do knihkupectví.
,,Uff" déšť přešel, tak to byla jenom přeháňka. Možná, že to všechno možná začne hezky.
Už jsem procházel parkem, když jsem zahlédl něco chlupatýho.
,,Co to má být? Pejsku.. kdo tě tu mohl tak nechat?"
,,Tuláči, pojď jdeme se projít." Šel jsem do útulku a zkusil mu pomoct a doufal, že ho někdo přijme a pomůže mu. Ve všech útulcích se mi jen vysmáli, že prý je už starej a ošklivej a moc už ho nečeká, ke všemu měli všude přeplněno. No, nevypadalo to dobře. ,,Tuláči, tak půjdem ke mně J vymyslíme co s tebou."
Samozřejmě jako první do vany.

Příběhy Christiana I.

23. března 2013 v 15:33 | Ell
Jsem chlap, co měl dobrej život a teď?
Ležím tady v křesle s cigaretou v ruce a zmůžu se leda na tupé zírání do obrazovky televize.
Takhle jsem si svůj život nepředstavoval.
Jednoho dne jsem šel z práce domů jako každý den.
Ten den byl ale v něčem jiný. S mou manželkou Lydiou jsme slavili 1. výročí svatby.
Cestou domů jsem se ještě stavil do květinářství a růže, které jsem ji přinesl dal do vázi.
Přišel jsem do kuchyně a slyšel zurčení vody z koupelny. Myslel jsem, že si Lydia napouštěla vanu.
Zapálil jsem svíčky a připravil šampaňské.
Šel jsem za Lydiou a uviděl jí. Puštěná voda přetékala z okrajů vany.
A ona si bezstarostně ležela. Vypadala nádherně. Šel jsem za ní. Nic…
Zatřesl jsem s ní… Nic. Křičel jsem řval.. ,, Lydio!" Nic..
a pak jsem to uviděl skutálené v koutě byli ještě obaly od prášků.
Myslel jsem, že se mi roztrhne srdce bolestí, kterou jsem tenkrát cítil.
Zavolal jsem na pomoc a asi po půl hodině už jsem slyšel houkačky aut.
Dorazila sanitka a policie a já ještě zahlédl, když mě odváděli, ten list.
Bylo na něm: ,, Už nemůžu dál" .
Dodnes jsem to nepochopil. Policie mi po pár měsících vyšetřování sdělila,
že případ byl uzavřen jako sebevražda.
Co se stane v dalším díle?
Své názory pište do komentářů..
 
 

Reklama